2. Jan Pirk jako špičkový kardiochirurg a manažer

Rozhovor byl pořízen 14. listopadu 2011

Pane profesore, každý ve Vás vidí především skvělého lékaře. Když vidíme plusové hospodaření Vašeho kardiocentra, Vy musíte být i špičkový manažer. Kolik máte pod sebou oddělení, zaměstnanců a s jakým výsledkem kardiocentrum hospodaří?
Kardiocentrum má 4 oddělení – kliniku kardiologie, kliniku kardiovaskulární chirurgie, kliniku anestezie a resuscitace a preventivní kardiologii. Celkem je to zhruba 540 zaměstnanců. Hospodaření kardiocentra je stále vysoce pozitivní. I když pojišťovna upravuje sazebníky, že ziskovost kardiocentra klesá, tak i přesto jsme pořád ziskoví. Pomáháme dotovat oddělení, která jsou strašně podhodnocená, jako transplantace. Snažíme se stále pracovat, nezastavujeme práci ani na den v roce. Celé léto, o Vánocích, pořád prostě jedeme. Nezastavujeme.

To znamená, že i o víkendech probíhají operace?
Dřív ano, ale teď ne, protože máme limit od pojišťoven, tak se musíme řídit jenom tím limitem.

Takže Vy byste v podstatě mohli operovat více?
My bychom mohli operovat dvakrát tolik.

Kolik jakých operací ročně provedete?
Dělávali jsme něco přes 1500 operací ročně. Loni tak kolem dvanácti, třináctiset ročně. Kolik to bude letos nevím, to nám musí ekonomové říct, kolik operací ještě můžeme do konce roku provést.

A Vy sám, pane profesore, kolem těch 300 ročně?
Já už teď taky dělám míň, dělával jsem kolem 330 operací, ale teď není důvod, protože mám vyškolený tým chirurgů, kteří to umějí, a každý chirurg operuje rád. Jinak by to nedělal. Takže si dopřeji ten luxus, že dělám jenom jednu operaci denně. Můžu si pak taky chvíli číst odbornou literaturu a vyřizovat administrativu.

Pane profesore, jak vypadá rekonstrukce věnčitých tepen pomocí tepenných štěpů? Tedy operace, kterou jste jako první provedl v ČR a zavedl ji do praxe. V jakých případech, u jakých pacientů se využívá.
Pro rekonstrukce věnčitých tepen používáme buď žilní, nebo tepenné štěpy. Dlouho se vedl spor o to, zda ty tepenné, s nimiž je zákrok náročnější, používat nebo ne. Ukázalo se, že tepenné štěpy mají dlouhodobě lepší výsledky než žilní. Zjistilo se, že pokud se tepenný štěp použije na  přední větev levé věnčité tepny, tak pacienti mají při dlouhodobém, deseti, až patnáctiletém sledování, menší nutnost reoperací (opětovných operací), nemají návrat anginózních obtíží (bolest na hrudi), takže proto se ty tepenné štěpy používají a zvlášť u mladších pacientů se je snažíme použít.

A to se bere z jakých tepen? Z dolních končetin?
Ne,bere se z hrudní tepny, arteria thoracica interna, dále se používá arteria radialis u praváků (vřetenní tepna na palcové straně předloktí) z levé ruky, u leváků naopak z pravé.

A to místo, odkud se berou štěpy, se hojí dobře?
Ano, hojí se to dobře.

Náš hovor přerušuje telefonát ze společnosti Linet, pro kterou IKEM pomáhá vyvinout nová nemocniční lůžka se snímáním vitálních funkcí (dech a tep), která na běžném oddělení, u pacienta, který není napojen na přístroje, např. rozpoznají infarkt.

Díváte se jinak na pacienty, jejichž onemocnění je dáno především geneticky a na ty, kteří si jej přivodili sami?
Mezi rizikové faktory aterosklerózy samozřejmě genetika patří, ale je na roveň s těmi ostatními, tedy kouřením, vysokým krevním tlakem, cukrovkou, s vysokou hladinou cholesterolu. Ona je to vždycky kombinace. Pacienti, kteří to mají výhradně geneticky a nepřisadí si k tomu další faktor, se prakticky nevyskytují. Ty familiární hypercholesterolémie jsou většinou podchycené, léčí se a dělají jim třeba i bypassy na střevech, aby nevstřebávali cholesterol. Takže genetika hraje roli, ale je to způsobené převážně těmi ostatními rizikovými faktory.

Neříkáte si u těch operací, „já ho tady teď opravím a on si to srdce zase tím životním stylem zničí“?
Víte, já říkám lidem: „Jen kuřte! Čím bych se živil, kdybyste nekouřili? Bychom byli nezaměstnaní.“

A napraví se třeba ti pacienti?
Část se napraví a část jsou nenapravitelní.

Takže skončí tady na operaci i několikrát?
Někteří tady skončí několikrát a někteří umřou. Protože ten nastartovaný proces nezastavíme. My jej tou operací nevyoperujeme, to není jako slepé střevo. Když máte zánět slepého střeva, tak se to vyřízne a zánět je pryč. Tady ten proces aterosklerózy je a my jen do toho srdíčka přivedeme víc krve. Ale proces aterosklerózy pokračuje.

A kolik je zhruba těch, kteří po operaci začnou dodržovat zdravý životní styl?
Já to nemám spočítané, ale doufám, že většina.

Pane profesore, jak dlouho, kolik let jste věrný kardiochirurgii?
No, věrný od roku 1974.

Chtěl jste se věnovat od počátku lékařské fakulty kardiochirurgii, nebo i toto u Vás uzrálo až později?
Ne nikdy, já jsem nikdy nechtěl dělat chirurgii. Já jsem chtěl dělat kardiologii, protože můj tatínek byl internista s kardiologickým zaměřením. Ale nedostal jsem místo, tak jsem nastoupil do Nymburka. A v Nymburce jsem šel na chirurgii a tam mi prim. Weiss řekl: „Jak si jednou řízneš, tak už toho nenecháš.“ A tak jsem se touhle oklikou k tomu srdíčku dostal taky.

Zmiňujete, že je to doslova filigránská, tedy jemná práce. Vyjadřujete se proto jako o srdíčku. Jak probíhají dnešní operace? Kolik z těchto operací zvládnete při pohledu pouhým okem, kolik s pomocí mikroskopu?
My používáme na rekonstrukce věnčitých tepen lupové brýle. I některé operace chlopní se provádějí s lupovými brýlemi. Ale v zásadě taková transplantace srdce se dělá jenom se stařeckými brýlemi, normálními, jako mám na čtení. S mikroskopem se kardiochirurgie nedělá, to není potřeba. Lupové brýle zvětšují 3 a půl krát, což je dostačující.

Jak dlouho trvá nejkratší operace na srdci a jak dlouho nejdelší?
Tak dá se stačit, když vše jde jak na drátku, odoperovat aortální chlopeň za dvě hodiny. Nejdelší operace může třeba trvat 8 až 10 hodin, to se přesně nedá říct.

A střídáte se nějak? Nebo je skutečně operatér na operačním sále v kuse těch 10 hodin?
Ne, ten operatér je tam po celou dobu.

A pamatujete si na prvního zachráněného pacienta? Jaký to byl pocit?
Já musím říct, že si pamatuji, ale to byl cévně chirurgický pacient. To nebyl kardiochirurgický pacient. Když jsem do IKEM nastoupil, tak nevím, za jak dlouho, za rok, dva, zemřel jeden kolega a všichni mu jeli na pohřeb, na kremaci odsud do Strašnic a já jako nejmladší chirurg jsem tady zůstal. Kolegové mi říkali: „Hele, my jsme za půl hodiny zpátky.“ Se mnou tady zůstal jeden anesteziolog. Když poslední kolega odjížděl z brány, tak jela sanitka a přivážela řezníka, který vykosťoval kýtu a přeřízl si tepnu v třísle. Toho jsem zachránil. Tak to byl první pacient, na kterého si tady pamatuju.

Pamatujete si na nejdojemnější případ své profesionální kariéry?
To je těžko říct. Těch případů, které byly strašně dojemné, tak těch bylo hodně. Byli pacienti, kteří měli malé děti, o které se museli starat, a byli na tom špatně. Nebo ti, které jsme dávali na umělé srdce, a pak je transplantovali. Takže jeden nejdojemnější případ není, ale těch dojemných případů bylo hodně.

Údajně při operacích posloucháte hudbu. Jakou máte nejraději? Jaký žánr.
My posloucháme rádio, my neposloucháme cédéčka, protože ta se musí měnit. Já nejraději ráno poslouchám Oldies nebo Blaník a v autě a doma často poslouchám Český rozhlas. Na sále většinou Oldies nebo Blaník nebo Country rádio.

Co kdyby některého z kolegů zvuková kulisa rušila. Měl by odvahu to říci? Vypnuli byste to?
Ne, ale můj učitel pan profesor Firt chtěl mít ticho na sále.

Jistě se Vám při operaci stalo, že se vyskytl problém, byl jste v časovém presu. Jak v těchto chvílích reagujete?
Na sále nesmíte být v časovém presu. Jestli myslíte řešení té situace nebo řešení, že už bych měl být někde jinde?

Řešení té situace.
Jo, tak řešení té situace. Když Vás to vnitřně znervózní, tak navenek to vůbec nesmíte dát znát. Protože tím, že byste se začala chovat nervózně, přenesete tu nervozitu na tým a jedině zhoršíte jeho výkonnost. Takže já jsem odpůrcem toho, že primáři na sále křičí a hází nástroji a takové věci. To je špatné. To je vidět, že buď si nejsou sami sebou jisti, nebo že to neumí nebo něco takového. To v žádném případě, operatér má zachovat klid.

Bohužel se asi stává, že jsou mnohdy případy natolik závažné, že pacient operaci, resp. komplikace po ní nepřežije? Kolik procentuelně takových smutných případů za rok bývá?
Já bych řekl, že zemře tak jedno procento nebo necelá dvě procenta. Řada z nich má obtížné stonání, řada z nich tady u nás tráví dlouho a dlouho. Takže ti si tady chudáci vytrpí, než se nám je podaří uzdravit.  

Jak úmrtí pacienta psychicky zvládáte?

Inzerce

Tak to je vždycky pro člověka strašně těžké a je potřeba vědět, proč ten pacient umřel.  Jsou pacienti, kteří sem přijdou, a my víme, že to riziko operace je extrémní. Tak to s tím pacientem probereme a on řekne: „Podívejte se, já takhle žít nechci, to radši umřu, protože to prostě nejde takhle žít, mám takové obtíže, že to není život.“ Když takový pacient umře, tak je to smutné, musíme si z toho vzít poučení, ale bylo to buď, anebo. Horší je, když umře pacient, který sem šel s tím, že za týden pojede do lázní. A vyskytne se nějaká neočekávaná situace, nějaká neočekávaná komplikace, která vede k závažnému stavu a třeba úmrtí. To je strašně těžké. A znovu my z toho důvodu děláme jednou měsíčně konferenci na téma morbidity a mortality (nemocnosti a úmrtnosti), kde probíráme všechny komplikace za uplynulý měsíc v kolektivu společně s anesteziologama, abychom si řekli, jestli se to takhle mělo dělat, anebo nemělo. Jaké je z toho poučení.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

2. Jan Pirk jako špičkový kardiochirurg a manažer - diskuze

  • Stejně jako Zajíc smekám. 10-ti hodinovky plného soustředění musí být fakt náročné. Stačí jedna nepozornost a může to někoho stát život.
    sazicka   | 10.01.2012 11:13:29
    Reagovat | URL příspěvku
  • to jsem si myslela taky,
    ze se ta ceva bere z nohy.
    Kde jsme na to prisli? Ta tak asi delali v MASH 

    Ja obdivuju ty jejich 10-ti hodinovky. Sama vim, ze tka po 6-ti hodinach mi vykonost prudce klesa, ze potrebuju pauzu, ze uz me to pak proste nebavi. No, vsak taky nejsu kardiochirurg, ze...
    zajic   | 10.01.2012 09:46:33 | Reakcí: 1, poslední: 10.01.2012 11:51:49
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×